 |
V obchodě
Zákazník: (Přichází.) „Dobrý den. Přišel jsem reklamovat tuhle lampičku. Zdá se, že vůbec
nesvítí.“
Prodavač: „Koupil jste ji tady u nás, pane?“
Zákazník (pro sebe): „Asi v řeznictví, ty kreténe?“
Prodavač: „Jakže, pane??“
Zákazník: „Ne, já říkám, že ano, že jsem ji koupil právě tady u vás v obchodě.“
Prodavač: „Máte zajisté účtenku, pane.“
Zákazník: „Tady.“
Prodavač: „A jé, tak je mi to velice líto, pane, ale na té účtence chybí naše razítko. Bez
razítka já vám ji nemohu uznat.“
Zákazník (pro sebe): „No to mi teda poser hlavu.“
Prodavač: „Jak prosím, pane??“
Zákazník: „No ne, já říkám, že nevěřím svým uším.“
Prodavač: „A čemu přesně nevěříte, pane?“
Zákazník: „No, říkám, jestli si jako myslíte, že vás chci nějak podvést. Že jsem třeba tu
lampičku koupil někde jinde a teď, když nesvítí, tak s ní běžím za vámi, abych vám natropil nějakou
škodu. Nebo že ji mám od vás, ale vlastně jsem vám ji ukradl. A tu účtenku že jsem si spíš nějak
nakreslil, akorát že neumím nakreslit vaše razítko.“
Prodavač: „Ale to ne, to jistě ne, pane. Já vám věřím, že jste tu lampičku koupil u nás. Já mám
dokonce pocit, že si vás pamatuji, jak jste ji tady kupoval. Já jenom potřebuji platný doklad, že je
tomu skutečně tak, že jste ji koupil od nás a kdy a za kolik a tak.“
Zákazník (pro sebe): „No to mi ho vyndej, teda.“
Prodavač: „Co jste, prosím, říkal, pane??“
Zákazník: „Ne, já jenom, že mě takový komisní postup poněkud překvapuje, zvláště když si, jak
sám říkáte, pamatujete, jak jsem ji tady včera kupoval. Navíc, tohle je vámi vystavený doklad, takže,
nezlobte se na mě, to, že nemá všechny náležitosti, není rozhodně mojí chybou.“
Prodavač: „Pravdou ovšem je, že ty náležitosti nemá. Po pravdě řečeno, pane, já sám bych vám
vyhověl velice rád. Je tu ovšem nařízení vedoucího prodejny, že reklamace lze přijímat pouze při
předložení řádně vyplněného účetního dokladu o nákupu.“
Zákazník (pro sebe): „To je teda pěknej kus čůráka.“
Prodavač: „Co říkáte, pane??“
Zákazník: „No ne, já jen, že tohle nařízení vašeho pana vedoucího mi způsobuje určité těžkosti.
No, nevadí, mohli bychom se teď podívat na tu lampičku?“
Prodavač: „Obávám se, pane, že v situaci, kdy nemáte platný doklad o zakoupení, se na ni tak
leda podíváme, ale jako reklamaci vám to nebudu moci přijmout.“
Zákazník (pro sebe): „No já se snad vomrdám z toho.“
Prodavač: „Jak jste to říkal, pane??“
Zákazník: „Ne, já jenom, že to všechno, co mi tady říkáte, mě přivádí do úžasu. Já tedy nemohu
reklamovat tady tu lampičku, která ne a nesvítí, a to ani přesto, že my oba dva považujeme za nesporné,
že jsem ji tady koupil.“
Prodavač: „Mám obavu, pane, a je mi to velice líto, že je to přesně tak, jak říkáte.“
Zákazník (pro sebe): „No to je kokotov, todleto.“
Prodavač: „Co prosím, pane??“
Zákazník: „No ne, říkám, že mě velice mrzí, že jsem u vás nepochodil. Tak sbohem.“
(Odchází.)
Vedoucí: (Přichází z druhé strany.) „Co to bylo?“
Prodavač: „Ale ňákej zmrd přišel prudit, že se mu posrala ňáká zkurvená lampa.“
Vedoucí: „Poslals ho do prdele?“
Prodavač: „To víš.“
|
|
| |
|
|
|
